Cesta kolem světa  - II    
      Zápisky z anabáze legionáře Václava Suchardy                 

Na povolžskou frontu
a pak znovu přes Sibiř

Z Japonska přes Tichý oceán
do Ameriky

        Po čtyřdenním odpočinku jsme jeli zpět do Niž. Udinska a odtud na povolžskou frontu k Permu. Charbin v Mandžusku, 
      železniční stanice, celkový pohled
      V listopadu 1918 jsem byl povolán do Jekatěrinburku (za sovětů potom Sverdlovsk) a pak do Čeljabinska k veliteli stanice. Tam jsem byl až do dubna 1919 a odtud jako nemocný ve zdravotním vlaku č. 4 do Krasnojarska do nemocnice.
      Odtud mě zdravotní komise v čele s vrchním lékařem Gérinkem poslala domů. Jelo nás asi 400 bratrů zdravotním vlakem č.1 přes Irkutsk, Čitu, Charbin do Vladivostoku.  

.                                               Pomník
             padlým bratřím
            ve Vladivostoku,
                             1919

 

 

 

 

Odhalení
vladivostockého
pomníku r. 1919

 

Z nádraží ve Vladivostoku nás převezli na ruský ostrov na parníku, kterému dali jméno Smelčák. 23. 6. nás převáželi na americkou loď Aršer. Celkem nás bylo nastěhováno na loď dva tisíce.

Ze Sibiře přes Japonsko
24.6. jsme vyjeli z vladivostockého přístavu na  japonské Žluté moře.
                      Popis lodi Aršer:
134,2 metrů délka (440 stop; stopa=28 cm);
16,8 metru šířka  (56 stop);
38 metrů výška z toho 29 stop ponoru;
váha lodě 4 898 tun, nosnost 15 000 tun;
rychlost lodě 11 uzlů za 1 hodinu (uzel = 166m);
průměr šroubu 6 m, za 1 min udělá 90 obrátek;
3 parní kotle (15 atmosfér)
parní turbína (3000 koňských sil; 3360 obrátek za 1 minutu);
petroleje k topení 1315 tun;
voda pro kotle 1234 tun;
pitná voda 234 tun.
      25. 6. ujeli jsme 279 uzlů, mlhavé počasí, 26.6. přijeli jsme do japonského průplavu, dostali jsme japonské lodivody průplavem, ujeli jsme 246 uzlů.
      27.6. jsme stáli v přístavu Kobe, kde naložili 10 000 tun zboží, 28.6. jsme stáli v přístavu.

Loď Aršer v přístavu Kobe:
malé lodě přivážely zboží,
jeřáby je nakládaly.

 

 29.6. jsme v 8 hodin vyjeli z přístavu Kobe, 30.6. jsme ujeli 250 uzlů, bylo slunečno. 1.7. jsme ujeli 187 uzlů, v 5 hodin ráno jsme přijeli do přístavu Jokohama, bylo velice krásně. Jokohama je město velice čisté, jako pohádkové.

Poznámka praví, že jde o největší dům v Jokohamě, ostatní jsou zejména drobné stavby bambusové.

 

     Pohlednice z Japonska -1919  

 

 
  T
aké kus
  Japonska
  - bydlení 
   na loďkách

 


 

Jokohama,
 šintoistická
 svatyně

 

 

Buddhův
 pomník
 v Jokohamě

 


Rybí trh
    v Uogaši

 

 

 

Ulice Na Ginze

 

 

 

 

 

 

  Pohlednice z USA - 1919             

    Wodroow Wilson,
     americký prezident

 

 

   
San Francisco.  krásy města  soubor  pohlednic


St. Louis,  chrám Moolah

  
Los Angeles  /Kalifornie/, Obchodní  centrum


Rezidence Indiánů Hopi ve Winslow /Arizona/


 Anaheim /Kalifornie/ Městská světelná a vodní věž


Danville /VA/,  největší světový trh tabákovými listy

2.7. jsme vyjeli z Jokohamy na Tichý oceán, 3.7. bylo zamračeno a ujeli jsme 213 uzlů, 4.7. bylo mlhavo a ujeli jsme 281 uzlů, 5.7. mlhavo a ujeli jsme 266 uzlů, 6.7. bylo mlhavo a ujeli jsme 243 uzlů, 7.7. byl veliký vítr a bouře, déšť a ujeli jsme 242 uzlů, 8.7. byl déšť a bouře a ujeli jsme 259 uzlů. Bouře trvala čtyři dny, všechno leželo nemocí moařskou, já jediný jsem se mohl podívati na palubu na to dílo Boží. Moře si udělalo z vody samé hory nestejné výše, byl strach se na to dívat. Státi nebylo možné, a tak jsem musel jenom na zadnici seděti a pomalu jsem se šoural kupředu. Musel jsem se brzy vrátiti, neb bylo nebezpečí, že mé vítr a voda smetou do moře. Tak jsem poznal Boží moc, co dává člověku, tomu, kterého miluje. Loď po celou dobu bouře dělala velké výkyvy doprava a zase doleva a zase dopředu a dozadu. Bylo zvlášť kupodivu, že se to tak pravidelně opakovalo. Nikdo nemohl jísti, spíše zvraceti, choditi se v kajutách nedalo, byl by každou chvilku člověk upadl.

Bouřlivé
      počasí
     na Tichém
     oceánu

 

 

Tak jenom ležet a to také všechno bolelo. Byla to loď nákladní a nás vzali Američané z lásky, abychom se dostali z Ruska domů. Byla čtyři lůžka nad sebou - připevněná nosítka jako v nemocnici, leželo se na plátně. Muselo se ležet na zádech, když se člověk obrátil na bok, tak budil bratra nad ním spícího. Nikdo nereptal, neb jsme byli zvyklí různé psotě a hlavně jsme jeli domů. Doprovázel nás párek racků z Japonska až do Ameriky, to byli naši průvodci. 9.7. se bouře utišila a udělal se teplý vítr a ujeli jsme 269. Bratři vylezli na palubu a bylo zase živo. Dělali hoši kuplety, zpívalo se a přišli se potěšit i Američané, na lodi různě zaměstnaní. Moc se jim to líbilo, tak se musely i některé kuplety opakovat. Denně navečer byl biograf - přivázali na stožár bílé plátno a již se hrálo.
     Tak ubíhal den po dni při různé zábavě. V kajutách byl gramofon, hrálo se. Jedni chtěli hrát, druzí ne, každý to jinak snášel, jak už to u člověka je.
    10.7. bylo teplo a ujeli jsme 280 uzlů. 11. 7. bylo mlhavo a ujeli jsme 277 uzlů. 12.7. bylo zase krásně a to je nový život, když se může na palubu.
    Měli jsme na lodi též lékaře, amerického Čecha, ten každý den dvakrát přicházel do kajuty a ptal se, kdo má jakou nemoc. Když si někdo na něco stěžoval, tak říkal: Já ti napíšu lístek domu a bude ti dobře, neb věděl,o naší touze domů.
    13.7. bylo teplo a naše loď ujela 269 uzlů, 14.7. se udělalo chladno a ujeli jsme 262 uzlů, 15.7. bylo chladno a ujeli jsme 262 uzlů, 16.7. začala druhá bouře, pak se moře utišilo a spali jsme v klidu a ujeli jsme 241 uzlů. Za jízdy jsme viděli dvakrát plouti velrybu, je to jako když pluje po moři silná dlouhá šedá kláda, která má vodotrysk do výše se vznášející. 19.7. se oteplilo a ujeli jsme 260 uzlů. V ten den se před námi objevilo velké množství delfínů, kteří skákali v řadách podle lodi. Ti delfíni se  prý přibližují k lodi, když pluje k pevnině - a je to pravda, jak jsme zažili.
    Když jsme 20.7. vstávali, slyšel jsem na palubě jásání a křik: Hoši, je vidět země! Běžím též na palubu a skutečně bylo viděti daleko velikou šedou plochu. Byla to všemi očekávaná Amerika. Na lodi nám Američané na každý den na stožár pověsili tabuli, na které bylo napsáno, jaké bude počasí, a na které se nacházíme rovnoběžce.
   Za všecko a všem, kteří nás 2000 bratrů na lodi Aršer z Ruska po Tichém oceánu do Ameriky dopravili při těch dvou bouřích ZAPLAŤ BŮH, i když již snad mnozí  tělesně nežijí. Zacházeli s námi slušně, neslyšel jsem, že by byl některý bratr řekl, že by někdo z lodního personálu špatné slovo proti nám vyřkl. Byli k nám laskaví, úslužní, v zábavách nám nebránili, naopak vše podporovali svou návštěvou a úsměvem na tváři nám dávali najevo, že jsou s námi spokojení a že si nás váží.
    Po 18. dni jízdy z Jokohamy jsme přijeli 20.7. do Ameriky do přístavu San Diego. Všichni jsme se shromáždili na palubě, nikteří vylezli i na stožáry, a tak s radostí jsme vjeli do přístavu. Češi zdaleka přijeli, aby nás přivítali. Češi i Američané stáli v přístavu, snad dlouho nás očekávali, neb za hranicemi čím dál tím větší láska se v člověku probouzí k rodnému jazyku a rodné vlasti.
        My na lodi a Češi v přístavu jsme vroucně, přímo modlitbou zpívali Kde domov můj. Vystoupili jsme z lodi, byli jsme srdečně, dojemně se slzami v očích objetím a stiskem rukou radostně bratrsky přijati na půdu americké země. V přístavu stály čtyři vlaky, samé vozy dlouhé jako u nás rychlíkové, vevnitř sedadla potažená zeleným neb červeným plyšem. Ani jsme věřit nemohli, že by to mohlo být pro nás připraveno - vozy tak přepychové - neb jsme byli zvyklí na vozy nákladní z Ruska. Když nás naši Češi, kteří si vzali za úkol se o nás starati, několikrát oslovil: Bratři, nastupte, je to skutečně jen pro vás! Do každého vlaku jsme nastoupili po pěti stech.
         Jeli jsme asi půl hodiny do moderně zařízeného vojenského tábora, asi pro 20 000 vojáků. Tábor byl zřízen ze stanů, bílého silného plátna. Ve stanech byla dřevěná podlaha, malý stolek tři židle a tři lůžka, elektrické osvětlení. Lůžka měla ocelové vložky, slamník, dvě prostěradla, přikrývku a podušku pod hlavu. Mezi stany byly nadělány ulice, byly postaveny k sobě zády. Každá ulice měla své koupelny a umývárny, záchody. Kuchyně byly větší dřevěné budovy, kde mohlo obědvat pět set vojáků. Okna byla ze zelené drátěné sítě, aby tam nemohl hmyz. Měli tam velkou budovu, kde hráli divadlo.
    Prodělávali jsme tam 14 dní karanténu, lágr byl od města San Diego vzdálen asi 2 hodiny. Ráno přišel americký důstojník, který nám dal každému lístek na tři jídla denně.

* * *
Zde zápisky končí. Legitimace legionáře Václava Suchardy nese konečné datum 31.12.1919. Spíše než čas jeho návratu do vlasti je to administrativní ukončení legionářské služby a propuštění do civilu. Takto šťastně se po všech útrapách vrátil domů k manželce a svým dětem - desetileté Julii a devítiletému Dobroslavovi.

  
San Diego  /California/,  5. ulice  s budovami bank


San Diego, orchestr Rája Yoga

Kapela hrála před divadlem české národní
 písně. V divadle, kam se pohodlně vešel celý
 transport 2000 legionářů, pak předváděli
 staroindické zvyky. Ubytování bylo ve velmi
 pohodlném táboře pro 20 000 lidí.


San Diego, Červený kříž


V rodině je chována jako památka podobenka prezidenta Masaryka, věnovaná roku 1930 v upomínku legionářům.

   


Rekonstrukce anabaze:

 
Od Prešova k Ašchabadu
- pouť zajatce od března 1915


Nejprve jako zajatec k Ašchabádu, zpět k Samaře a z Čeljabinska již jako legionář přes Sibiř


První cesta legionáře přes Sibiř s vyznačením
 zmiňovaných míst

Z Vladivostoku
přes Japonsko
na Tichý oceán

 

 

 

 

Cíl tichomořské plavby:
San Diego, California, USA

 


  Zpět       Cesta I       Rodopis